Francův Plzeňský půlmaraton
slední velké mistrovství České republiky pro veterány se konalo v sobotu 8.10.2011 v Plzni. Protože můj výkon na jarním půlmaratónu v Praze mě docela povzbudil, chtěl jsem ještě jeden půlmaratón letos zkusit. Vybral jsem si tedy Plzeň, jednak abych podpořil mého kamaráda Romana Sladkého a jednak kvůli příznivému termínu, který byl dříve než měla většina ostatních půlmaratónů. Má příprava díky letním problémům s mým pravým lýtkem byla slabší, dokonce načas jsem stal vrhačem, abych aspoň něco dělal.
V pátek večer jsem byl dost unaven z práce, takže jsem šel brzy spát s tím, že si věci sbalím ráno. Sobota ráno a zaspal jsem. Bleskově házím do batohu vše, co se může na takový závod potřebovat s vědomím, že mi teď ráno v rádiu říkají, že dnes bude v západních Čechách sněžit. Ještě nějakou tu housku a dostatek tatranek, bude to dnes dlouhé. Běžím na autobusovou zastávku na Severu. Zbývá mi jen 6 minut, ale autobus měl zpoždění a tak to stíhám. Je plný, vejdu se jen dozadu na jedno z míst pětisedačky. Že je tam málo místa pro mou postavu, to asi nemusím připomínat. Vylézám v Holešovicích, učím se znovu chodit a běžím na metro. Autobus dojel do Prahy se zpožděním, tak se rychle rozhoduji vynechat hlavní nádraží a jen přímo na Prahu-Smíchov. Vybíhám z metra, na nástupišti mraky lidí a tak jsem se uklidnil. Po chvíli dostávám informaci, že můj rychlík do Plzně je už pryč. Přijíždí osobák do Berouna. Teď je mi jasné, kam ty mraky lidí jedou. Dříve se jezdilo z Prahy na Sázavu, dneska do Českého krasu. Taky to tam podle toho vypadá. Nastupuji a elefantem jedu pohodlně do Berouna. Tam hledám další spoj. Nacházím osobák do Českých Budějovic, který by měl být v Plzni dříve než další rychlík. To bych pak ještě stíhal rozklusání a rozcvičku. Osobák je přistaven, ale bez lokomotivy. Některým lidem se to zdá divné, protože odjezd vlaku je za 2 minuty. No, na tabuli vlak svítí, neřeším to a nastupuji. Vlak bez lokomotivy jezdí dost špatně, takže asi po 15 minutách jsme ucítili náraz a pochopili jsme, že vlak už má lokomotivu. A skutečně, asi po dalších 5 minutách se osobák rozjel. Ve Zdicích začíná pršet a náš vlak opět stojí. Mezi tím nás předjíždí rychlík do Plzně. Došlo mi, že jsem zvolil tu horší variantu. Teď už s tím moc nenadělám. Sedím si ve stojícím osobáku, do Plzně 80 km a čekám. Přemýšlím, kdy bude končit prezentace a zda ji stihnu. Déšť pomohl a vlak se rozjel. Stále prší a my jedeme. Vystupuju v Plzni 2 hodiny před startem. Lehké zabloudění v centru a jsem u hotelu Courtyard by Mariott, kde je zázemí. Zvládám prezentaci, převlíkám se a dokonce stíhám i 20-minutové rozklusání a rozcvičení. Během něj jsem si stihl prohlédnout i tu hrůzu, co se staví na místě, kde dříve býval slavný městský stadión Štruncovy sady. Ty nevzhledné a nehezké krychle namísto starobylých tribun mě tedy neuchvátily. Viděl ten architekt vůbec někdy nějaký stadión v Anglii nebo v Itálii ?
Stále poprchává, vítr, chladno, sychravo a 6 stupňů. Oblékám se tedy raději více. Jdeme na start před hotel. Přestává pršet, ale zima jak v psinci. Vybíháme a na úvod zpomalovací šikana po 50 metrech a po žulových kostkách. Daří se mi nezakopnout. Přebíháme přes jednu z plzeňských řek a běžíme podél výstaviště, Trochu více ostrých úzkých zatáček, ale dá se to, je to jen značně ucpané a předbíhat se skoro nedá. Okolo 3. km jsme na silnici, půlku ji máme pro sebe a tady už se dá. Zprava fouká vítr, je to kvalitní otužování. Zahýbáme na uličku podél ZOO. Tady nefouká, je to teplo a dokonce vylézá sluníčko. Zatáčka u Lochotína a běžíme zpět k cíli prvního kola. Hodinky se mi zastavily někde okolo 3,5 km, takže jsem čas přestal sledovat a běžím si na své pocity. Běží se mi těžce, posouvám nohy, není to ta pohoda z jara. Ve druhém kole se snažím s tím něco udělat, ale nedaří se. Na silnici vlaje lýtko z prostředku silnice úplně na pravém kraji, běžci by namísto prostředka silnice měli běžet někdy vpravo za krajnici. Dřu to lýko po svém levém stehni, je mokré, ale jde to. Předbíhají mě davy běžců a běžkyň. Ale to moc neřeším, mám svých starostí dost. Začínám poslední 3. kolo. Začíná intenzivně pršet. Přeskakuji nějaký obrubník a kořen a za chvíli cítím bolest na vnitřnístraně pravého lýtka. Zvolňuji a přemýšlím, co s tím. Do cíle je 6 km. Běžím pomaleji, bolí to, ale dá se. Do cíle ještě 4 km. Rozhoduji se, že to tedy dokončím. Hlídám si dopad na pravé lýtko, abych našlápl do nějaké díry. Znovu jdou davy přese mě. No nic, teď to musím dokončit, víc neřeším. Ke konci mi navíc chybí síly, taková 17-tka by dnes byla pro mě akorát. Před cílem mě předbíhají Slováci z Nových Zámků a jsem v cíli. Čas je 1:48:10, to jsem tedy příjemně překvapen. Ale konečně lepší počasí, než těch 27 stupňů v 9 h letního v Pardubicích. Je to hned znát.
Odkulhávám ke svým věcem. Sprchy nejsou, tak se omývám na záchodě v hotelu. Moc zvyklí na to asi nejsou, když prohlížejí mou vaničku. Oblíkám se a jdu na vyhlášení. To probíhá dost pomalu, ještě losová ní tomboly ( hlavní cenu koloběžku jsem nevyhrál ) a jedu s Bořkem Jančíkem do Prahy. Vybírá si ten nový nejjižnější okruh a tak 45 min z Plzně na Zličín a dalších 45 minut ze Zličína skrze nové tunely na Černý most – a to jsme jeli, vůbec jsme nestáli. Překulhávám silnici a lezu do metra na Černém mostě. Teď mi odjíždí vlak na střelnici, a tak musím do Holešovic na autobus. Samozřejmě hned žádný nejede, takže 50 minut čekání. Pak přijíždí a už je to dobré. Hned usínám a probouzím se po 1,5 hodině. Vystupuji a obtížně dokulhávám. Moje dnešní cestománie a letošní poslední důležitý závod je za mnou.
Výsledek : 9.místo v mé kategorii a oficiální čas 1:48:09 ( ten čistý pro náruživé detailisty byl 1:48:01 ).
František Mocker
12.10.2011