Reportáž z Memoriálu Jána Stilla
Je ráno venku pod mrakem, jako je to tu v Tatrách obvyklé, ještě že neprší, říkám si při snídani. Po snídani si půjdu ještě lehnout, před tím bojem, který mě čeká.
S Francem vyrážíme do místa startu dříve než Kaslík, který jako vždy neposlední chvíli šel s Kubou na výlet. Přejíždíme vlakem a já si uvědomuji že to co vlakem sjíždíme budu muset vyběhnout zpět. Vystupujeme ve stanici Nová Lesná, od které je to ještě tak 1 km do centra obce, kde je start závodu. Prezentace závodu je na místním úřadě, kde byli v předchozích letech byli vždy lidé velmi milí.
Cca 30 minut před závodem se jdu rozklusat cestou potkám Kaslíka, který jde právě od vlaku. Takže s ním musím do tělocvičny kde se převlékám do závodního a přemýšlím jaké oblečení si vzít. Jelikož dole bylo 18 stupňů Celsia, tak to může být ošidné. Nakonec jsem se rozhodl pro tričko s krátkým rukávem a pro trenky.
Je 10 minut do startu a na mě přichází tréma s tím i potřeba dojít si na WC. Bohužel místní kluci zabrali záchody tak musím na dívčí všem se omlouvám, chápou mě jen některé dámy.
Na start přicházím minutu před startem. Stoupám si vedle Kaslíka do 2. řady, což se ukáže jako chyba! A je odstartováno. Jelikož borci kolem mě vybíhají velice rychle tak se pokouším běžet s nimi. Což jsem určitě neměl dělat Kaslík je 50 metrů za mnou a Franc (který je známý svými pomalými rozběhy) dokonce 90 metrů za mnou. Na 1. km mě předbíhá Franc ( to je ještě ve vesnici).
Po výběhu na státní silnici přichází 1. kopec který se táhne asi 4 km. Až k ozdravovně v Dolním Smokovci. Kde se napojujeme na silnici z Tatranské Lomnice, kde si říkám, teď už je to dobré, teď už jen kopec, který znám. Na občerstvovací stanici (nebo aspoň tak to Slováci nazvali) mají jen houbičky s vodou a žádné pití. Což mě dostalo, jelikož jsem měl žízeň a tak si vezmu a aspoň se otřu. Pak jí vztekle zahodím na zem, bohužel na ní i šlápnu, naštěstí jsem si nepřivodil žádné zranění ani pád.
Jsem ve Starém Smokovci, kde mě spousta lidí podporuje. Teď ,, už jen “ závěrečný kopec, který má 3 km na Hrebienok, kde je cíl.v kopci mě míjí spousta turistů, kteří vůbec neuhýbají občas je musím obíhat. Bohužel mi dojdou síly a celý kopec jdu pěšky. I když jak říká Franc, tady je to rychlejší než běh.
Poslední zatáčka a už vidím France. Tak běžím. V cíly už na mě všichni čekají a i podporují včetně českého komentátora, který si myslel že jsem snad někde zabloudil. Teď ješte se občerstvit a vzít si věci.
Jdeme do chaty dávám si sprchu a pak si jdu lehnout jsem unavený. Večer si dám halušky s bryndzou a Zlatého bažanta.
Druhý den nic necítím je mi dobře až se tomu divím. Jdeme na vlak, z kterého vznikl výlet, který měřil asi 10 km. Jdeme kousek po cestě po které jsme včera běželi. Ve Smokovci si kupujeme lístek do Poradu. Tatry se s námi loučí tradičně deštěm a mlhou. Ještě tradiční předodjezdové halušky a pivo v Popradské restauraci a pak už Excelsiorem domů.
Týden po té mi už zbyli jen vzpomínky, ale bylo to pěkné. Ještě ve vlaku Franc navrhl otázky jestli opět příští rok. I když na trati jsem řekl že už ne. Teď jsem jiného názoru určitě opět ano.